Konec beztrestnosti aneb trochu užitečného povyku

Neplánovaná červencová schůze Parlamentu poskytla vydatnou potravu našim médiím. Zpravodajství o letákovém případu a úvahy, zda je správné zbavit republikánského poslance imunity, byly nakonec korunovány televizním přenosem z mnohahodinového jednání Sněmovny. Jak hodnotit průběh a vyústění celého skandálu? Šlo jen o dobře načasovanou reklamu a v podstatě počátek předvolební kampaně republikánů? Nenaletěli tedy poslanci a sdělovací prostředky provokaci Sládkových polofašistů? Pokud bychom odpověděli kladně, znamenalo by to, že se Parlament dopustil chyby nejen tím, že vyslovil souhlas s trestním stíháním Jana Vika, ale i tím, že se kvůli této věci promptně sešel uprostřed okurkové sezony. Nejlépe vyjádřit hodnocení letákové provokace by pak znamenalo poskytovat jí co nejmenší prostor - ať už v televizi či úvahách komentátorů.Existují ovšem dobré důvody tvrdit, že rozhodnutí zbavit Vika imunity bylo správné a jeho význam se nevyčerpává pouze kontextem prázdninové politické nudy. Dokonce i tolik kritizovaný televizní přenos byl k něčemu dobrý: kdo měl zájem a - nutno přiznat, že poněkud masochistickou - výdrž, mohl si povšimnout několika zajímavých momentů z fungování naší demokracie a našich demokratů.

Konec stavovské kolegiality

Začněme ale tím nejdůležitějším. Jednodenní schůze Parlamentu před zraky občanů a bedlivou pozorností médií provedla změnu v praktickém vymezení poslanecké imunity. Napříště už nebude dost dobře možné, aby poslanci…