Rasa, geny a inteligence

Diskuse a polemiky na titulních stránkách novin a časopisů, diskuse po několik týdnů v hlavním vysílacím čase televize a rozhlasu - nebývá nikde zvykem, natož v USA, aby vědecká práce, jakkoli popularizovaná, vzbudila takovou bouři zájmu. Stalo se: vydání osmisetstránkové knihy Charlese Murraye a Richarda Herrnsteina Bell Curve (Bellova křivka) a článek obou autorů, který, coby extrakt této práce, otiskl v říjnu 1994 týdeník The New Republic, vyvolaly ve Spojených Státech skutečně něco jako zemětřesení.

Běloši - černoši

Oba vědci - Murray je známý americký politolog a sociolog z The American Enterprise Institut, Herrnstein působil jako psycholog na Harvardské univerzitě a zemřel těsně před vydáním knihy - ve své studii mimo jiné dokládají, že inteligenční kvocient (IQ) amerických černochů je v průměru o 16 - 20 bodů nižší než průměrné IQ bělochů. Zároveň se snaží analyzovat, do jaké míry je nám IQ dáno dědičně, do jaké míry je dáno dědičně rasovým skupinám a nakolik je ovlivnitelné socioekonomickým prostředím, ve kterém vyrůstáme, jaká je vůbec role měření inteligence ve společnosti, co znamená pro její sociální systém apod.Spory, které práce vyvolala, se týkají v největší míře samotného faktu její publikace. Obránci absolutní svobody vědy soudí, že by si vědec neměl za žádných okolností nechávat výsledky své práce pro sebe a zatajovat odhalenou pravdu. Hlavním argumentem proti publikování byl názor, že podobné studie vedly k teoriím o…