Očista na pokračování

Před čtyřmi lety hýbalo naší politickou scénou slovo, na které se už zapomnělo - totiž debolševizace. Na jedné straně stál požadavek očisty společnosti a jejích institucí, inspirovaný denacifikací Německa po roce 1945, na straně druhé obavy z „honu na čarodějnice“ a pravicového radikalismu. V podstatě jediným konkrétním výsledkem tehdejší atmosféry, vzrušených diskusí a politických bojů bylo přijetí tzv. lustračního zákona v říjnu 1991. Na jeho základě muselo několik desítek (nebo maximálně stovek) bývalých komunistických prominentů, milicionářů, příslušníků a spolupracovníků StB opustit řídící funkce ve státních institucích a po dobu pěti let se o ně lidé s touto minulostí nesměli ucházet.Celé drama poté velmi rychle utichlo. Dnes už si nikdo - s výjimkou zcela nejskalnějších antikomunistů - na debolševizaci ani nevzpomene, přesto požadavek pokračovat v očistě se v poněkud kuriózní podobě vrátil.

Nikdo se nebude zpěčovat

Poslanci ODS v červnu vypracovali návrh na prodloužení platnosti lustračního zákona o dva roky, tj. do 31. 12. 1998. Vláda minulý týden tento návrh schválila, ale současně odmítla odůvodnění, které poslanci uvedli. Jednoduše řečeno, koalice chce platnost zákona prodloužit, ale buď neví, nebo není schopna vysvětlit proč. Poslanci ODS v podstatě naznačují, že doba pro naplnění lustračního zákona je příliš krátká a že se dosud plně nepodařilo státní aparát od zkompromitovaných osob očistit. To pochopitelně odmítá premiér Klaus,…