Jánošíkovo dilema

Před třemi týdny schválil český Parlament zákon o důchodovém pojištění. Vedle prodloužení věku odchodu do penze vyvolala největší spory výše základního důchodu. Ta bude po uplynutí desetiletého přechodného období, kdy budou občané pobírat důchody podle dosavadních pravidel, činit namísto dnešních 50 % pouze 35 % průměrného platu v republice. Bohatým to jistě prospěje, neboť nemusí tolik platit na důchodovém pojištění. Nižší příjmové skupiny zřejmě o něco zchudnou. Část z nich se totiž nepřipojistí, protože nechce, nebo na to nemá. Důsledkem tedy bude, že vzroste propast mezi důchodci a ostatním obyvatelstvem a dále se prohloubí sociální nerovnost. Hodnocení, zda je to dobře nebo špatně, se pochopitelně liší. Liberálové říkají: důchodová a majetková nerovnost je ve společnosti svobodných jednotlivců přirozeným a pozitivním jevem. Socialisté oponují: všechno má své meze, přirozená sociální nerovnost se nesmí proměnit v sociální nespravedlnost.

Omyl, s nímž je třeba bojovat

Otázka, co je a co není v ekonomii spravedlivé, nebyla dosud jednoznačně zodpovězena. Někteří ekonomové vynášejí radikální soud. „Sociální spravedlnost nepatří do kategorie omylů, nýbrž nesmyslů, podobně jako termín morální kámen,“ říká F. A. von Hayek. "V případě sociální spravedlnosti máme co dělat jednoduše s kvazináboženskou pověrou, kterou bychom měli nechávat ohleduplně na pokoji potud, pokud dává štěstí těm, kdo s ní žijí, se kterou však musíme bojovat, stává-li se záminkou…