Svobodu ano, parlament ne

Dvě třetiny české společnosti nedůvěřují svému Parlamentu. Vysoké číslo pochopitelně probouzí nepříjemné otázky. Například: Není tato široce sdílená nedůvěra známkou nechuti k demokratickému režimu? Asi těžko. Otevřeně protidemokratické strany - komunisty a republikány - podporuje podle všech průzkumů jen necelých patnáct procent populace. Závěr je tedy paradoxní: Lidé věří demokracii, ale nikoli Parlamentu, který demokracii garantuje.Pro takový rozpor existují různá vysvětlení. Podle některých poslanců jsou na vině média. Informují prý o práci Sněmovny natolik povrchně a s důrazem na skandální momenty, že její obraz před veřejností znetvořila. Jiní se zase domnívají, že za málo povzbudivá čísla mohou samotné průzkumy - volba otázek na poslaneckou důvěryhodnost je prý špatná a přímo vybízí k záporné odpovědi.Pravdu mohou mít jedni i druzí, nic to ale nemění na skutečnosti, že valná část tuzemského obyvatelstva si dnes Parlament představuje jako spolek lenochů, kteří pobírají vysoké platy, nic nedělají, a když se náhodou rozhodnou pracovat, odhlasují zákaz prodeje kusových cigaret. Postoj odbývající Sněmovnu pohrdlivým mávnutím ruky má ovšem svá rizika: jde přece jen o nejmocnější instituci ve státě. Kdyby se například 12O poslanců tvořících ústavní většinu dohodlo na zavedení diktatury, bude to legitimní a zákonný akt, kterému může zabránit jedině revoluce. I proto není od věci přesněji zjistit, co vlastně členové Parlamentu opravdu dělají.

Moji voliči mi…