Nepoznal svět, kdo z domu nevyšel / filozof ležel a přemýšlel
Celá kultura je charakterizována podle Flussera analogií obrazu se světem a písma (sekvenčním zápisem, šifrou obrazu) s obrazem. Posléze je formována širokým užíváním textu, jaké umožňuje vynález knihtisku.
Celá kultura je charakterizována podle Flussera analogií obrazu se světem a písma (sekvenčním zápisem, šifrou obrazu) s obrazem. Posléze je formována širokým užíváním textu, jaké umožňuje vynález knihtisku.Kulturu postmoderní, pohistorickou (dějiny ztrácejí smysl) lze podobně charakterizovat analogií obrazu s písmem a textu s technickým obrazem textu, a dále masovým používáním technických obrazů textu: reprodukovatelných fotografií a opakovatelných videobrazů a kinetických záznamů. Tyto obrazy tvoří větší část našeho světa: od „obsahu“ neoddělitelné nálepky obalů (bez nich nelze obsahy použít, nikomu nic nepatří, obsahy nemohou měnit majitele, bez nálepek jsou obsahy „zaklety“), všudypřítomná reklama, televize, počítačové obrazy a hry. Nelze se před nimi schovat pod vodu ani do lesa (zavřený a omilostněný lesní muž). Snímají zakletí světa a činí jej přístupným. Opakovatelný, a tedy věčný svět obrazů je skutečnější než svět pomíjivý, dovoluje vše znovu prožít. K dokonalosti chybí, že rozpor mezi člověkem a jeho obrazem trvá. Ten se dá často vyřešit soudně.
Nevím to, co vím
Původní obrazy, které stojí mezi člověkem a světem, zprostředkovávají svět, a znovu jej opakují týmž způsobem, ale ne vždy stejně. Význam obrazu spočívá na jeho ploše. Obraz je možno, stejně tak jako skutečnost, umí-li to kdo, „přečíst“ najednou jako znak, postihnout a pochopit jediným pohledem. Obrazy však mohou být též vykládány, nabízí prostor pro interpretaci. Neexistuje však…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu