Německý skok na Balkán

Letošní červen byl pro Spolkový sněm zkouškovým obdobím. A navíc se zdá, že Německo ze školních škamen hned tak nevyjde. Příčinou může být tu ještě skrytý důsledek sjednocení, tam zase světové problémy. Obojí pak spolu souvisí alespoň do té míry, že Německo se musí na nová vnitřní i zahraniční fakta adaptovat jako evropská velmoc před zraky široké veřejnosti. Dnes už není místem, kde by se pouze odrážely trendy, jak si s tím vystačilo v době amerického plánu poválečné výkladní skříně, ale místem, odkud budou vycházet impulzy.O co šlo v praxi? Definitivní nalezení kompromisu v otázce umělého přerušení těhotenství (paragraf 218), kde se po léta potýkal konzervativní západoněmecký přístup s liberálním postojem bývalé NDR, nepřímo souvisí i se schválením účasti německých stíhaček Tornado na Balkáně. V obou případech se museli poslanci spolehnout jen na své svědomí. Při tom hledali odpověď na otázku, jak má v příštích letech vypadat Spolková republika: do jaké míry přebere zodpovědnost za narozené i nenarozené životy, a to se všemi riziky.

Poprvé v boji

Mezinárodní pozornost se upírala na otázku německé vojenské účasti při hašení balkánské války. Souhlas Spolkového sněmu skutečně znamená začátek nové éry Bundeswehru. Ne snad, že by se Německo pod vlajkou OSN dosud vojensky neangažovalo. Piloti Tornad však budou - na rozdíl od německých minolovek v Perském zálivu (1991), sanitářů v Kambodži (1992) či týlových pomocníků v Somálsku a Rwandě (1993–94) -…