Chléb a hry

Očekávaná senzace, jež elektrizovala nedávné mistrovství Evropy v košíkové, uspořádané v Aténách, se nakonec nekonala: Chorvatsko překvapivě prohrálo v semifinálovém zápase s Litvou a nepostoupilo do finále, kde na vítěze tohoto utkání čekal celek srbsko-černohorské Jugoslávie. Kdyby vše proběhlo podle předpokladů a Chorvati Litvě nepodlehli, mohli jsme shlédnout první opravdový střet Chorvatů a Srbů na sportovním poli po čtyřech letech, kdy se střetávali pouze na poli válečném. A zrovna v košíkové, jež v obou zemích patří k národním sportům a těší se velké oblibě. Navíc by šlo o finále celého mistrovství (obě mužstva patřila do jiných skupin, takže na sebe mohla narazit právě až ve finále). Byla by to prostě událost zajímavá nejen po své sportovní stránce.

Vášně, nebo fair play

Z popsaných důvodů se na tento první vzájemný střet těšili jak fanoušci, tak ti, kteří se jinak o sport moc nezajímají. Mohli uvažovat dvěma směry.Za prvé: Utkání na palubovce naznačí šanci sblížení ve sportovním, tedy přátelském a soutěživém duchu. Diváci poznají, že jejich idoly si dokáží přátelsky potřást rukou s představiteli úhlavního nepřítele a že budou stát v pozoru při zvucích jeho hymny. Sportovní zápas se zkrátka ukáže jako jedna z možných cest, jak konečně poslat zaslepený nacionalismus k čertu.Za druhé: Utkání jen rozdmýchá už trochu unavené nacionalistické vášně. I kdyby se hráči dokázali během zápasu nepoprat a chovali se korektně, diváci nebudou schopni…