Otepluje se svět, anebo ne?

Zrovna v čase nedávné berlínské konference o globálním oteplování, kde 60 ekologických ministrů pronášelo velmi podobné projevy o skleníkovém jevu, položil význačný klimatolog R. A. Kerr v prestižním vědeckém časopisu Science otázku uvedenou v titulku tohoto článku. Reagoval tak na diskusi o tzv. skleníkovém jevu, která začala počátkem roku na stránkách New York Times a do níž se zapojila další světová média.

Připomeňme si, že skleníkový jev je přírodní mechanismus, v jehož důsledku oxid uhličitý a další plyny v atmosféře zabraňují vyzařování tepla ze Země - tím se otepluje ta část atmosféry, v níž žijeme. Při spalování fosilních paliv a mnoha dalších lidských činnostech se obsah skleníkových plynů v atmosféře zvyšuje, což má podle klimatických modelů vést ke zvýšení průměrné teploty o 2–4 stupně Celsia. To má přivodit řadu katastrof, jako je vzestup mořské hladiny, rozvrácení lesních ekosystémů a kolaps zemědělství.

Celá záležitost má kromě vědeckého i obecně lidského rozměru skrytý politický náboj: nejde o nic menšího než o jeden z hlavních hospodářských problémů 20. století - rozpor mezi opouštěným centrálním plánováním a tržním hospodářstvím. Kdyby totiž mělo mít globální oteplování tak těžké následky, jak předpokládají katastrofické modely, bylo by nutné stanovit limity emisí a sankce za jejich nedodržování. To ovšem představuje ve vyspělých západních zemích tak výrazně protitržní opatření, že se k němu např. USA přes veškerou ekologickou lobby nemohou…