Demagogové v salonech

Nejsme škůdci demokracie. Jsme prostředkem na hubení jejích škůdců, tvrdí šéf rakouských Svobodných Jörg Haider, který už dříve proslul obhajobou politiky zaměstnanosti ve třetí říši. Vládnoucí sociální demokraty a lidovce přitom charakterizuje jako „rudé a černé filcky“. „Nejsme proti demokracii, ale proti partajnictví, které vede ke korupci,“ prohlašuje v témže duchu Gianfranco Fini, předák italské Národní aliance. Je umírněnější než Haider, ale přesto říká, že „ne vše, co učinil Mussolini, zvláště během prvních deseti let vlády, bylo špatné - myslím na ochranu rodiny, zavedení sociálního zabezpečení, smysl pro stát“. V Německu sice nenajdeme podobné parlamentní strany se silnou podporou voličů, avšak myšlenky tzv. nové pravice tam razí vlivní historici a publicisté, kteří chtějí oprášit konzervativní nacionalismus. Oč vlastně jde? Máme co činit s nějakou novou hrozbou? Nebo se jen zřetelněji projevují názory, které za studené války dřímaly v koutě? A hlavně: jak mohou tyto myšlenky ovlivnit politiku vlád?Novou pravici nemůžeme definovat jako nějaký myšlenkový směr. Právě tak nemůžeme házet do jednoho pytle rakouské demagogy, italské postfašisty a německé konzervativní nacionalisty. Ale můžeme zde najít přinejmenším jeden společný rys: témata, která byla ještě před několika lety tabu, se nyní stávají salonfähig, jak se říkávalo za časů habsburské monarchie, přijatelná v salonech.Extrémní pravice ve stylu německých Republikánů, kteří celkem nezastřeně fandí hajlujícím…