Mraky nad Transylvánií

Představují jednu z nejpočetnějších etnických menšin v Evropě, a jsou až zoufale nespokojeni se svou situací. Transylvánští Maďaři, čítající téměř 1,8 milionu osob, se pomalu vzdávají naděje. Optimismus, který cítili po pádu Ceaušeska, dávno vystřídalo hluboké zklamání. „Nikdy jsme na tom v Transylvánii nebyli hůře než dnes,“ říká Csaba Takács, výkonný prezident Maďarského demokratického svazu Rumunska. „Nám zdaleka nestačí, že smíme milostivě mluvit maďarsky doma v kuchyni!“

Po pěti letech svobody

Nad Transylvánií se stahují mraky. Pět let svobody nepřineslo smíření, ale konfrontaci. Ideologické vakuum po Ceaušeskově režimu se brzy naplnilo nacionalismem (který nebyl cizí ani samotnému „Conducatorulovi“). V roce 1992 zvítězila v obecních volbách v Transylvánii až hystericky protimaďarská Strana rumunské národní jednoty. Její šéf Gheorghe Funar během svého dosud tříletého působení v úřadu starosty transylvánské metropole Cluj-Napoca (maďarsky Kolozsvár) nacionalistické voliče vůbec nezklamal. Pro zhruba 90 000 maďarských obyvatel třistatřicetitisícového města poslední kapka přetekla, když Funar nařídil archeologické vykopávky v bezprostřední blízkosti sochy Matyáše Korvína.„To nemělo nic společného s archeologií. Šlo o čistou provokaci,“ vzpomíná Aron Balló, šéfredaktor listu Szabadság, největšího maďarského deníku v Transylvánii. Balló byl sám přítomen, když loni v létě proběhla před sochou krále Matyáše divoká bitka mezi rozhořčenými Maďary a…