Za co se v Česku bude trestat kriminálem

Miroslav Grebeníček nepatří k mediálně všudypřítomným hvězdám české politiky. Důvěrně ho znají vlastně jen čtenáři komunistických Haló novin, Naší pravdy a účastnící stranických mítinků. Většina lidí je tak ochuzena o jeho myšlenky a nevšední, takřka básnickou imaginaci. Obvykle se tato vlastnost přičítá Miloši Zemanovi, ale proti sytosti a vynalézavosti Grebeníčkových projevů jsou jeho exhibice bledým odvarem. Ostatně i proslulý výrok o „politických gangstrech“ je pouhou licencí od vůdce komunistů.

Z akademického hodnostáře vykonavatelem vůle lidových mas

Grebeníček sice před svými souvěrci líčí v nejčernějších barvách poměry dnešní zubožené společnosti, ale pro něj samotného je dnešní doba dobou požehnanou. Vynesla ho do čela nejpočetnější a stále vlivné politické strany.Na sklonku 80. let Grebeníček přednášel dějiny dělnického hnutí a KSČ na Ústavu marxismu-leninismu brněnské univerzity. V tehdejší „přestavbové“ době byl mezi studenty znám jako člověk, který si nechce zadat tím, že by projevil vlastní názor. Listopadové politické zemětřesení v KSČ otevřelo před dosud bezvýznamným akademickým hodnostářem netušené možnosti, ale jeho vrcholná chvíle přišla až o tři roky později.Na jaře 1993 se s plnou silou rozhořel spor o budoucí podobu strany. Poté co neuspěl předseda Jiří Svoboda, který ji chtěl opatřit reformním nátěrem, zaujal jeho místo právě Grebeníček, aby tak splnil vůli „lidových mas“ nechat vše při starém. Jako už tolikrát v dějinách…