Naivitou k doživotí
Minulou středu se vláda ještě před svým oficiálním zasedáním rozhodla nezabývat případem českého pašeráka drog zadrženého v Thajsku. Rozhodla správně.
Minulou středu se vláda ještě před svým oficiálním zasedáním rozhodla nezabývat případem českého pašeráka drog zadrženého v Thajsku. Rozhodla správně. Přesto mezi ministry nepanuje v této otázce shoda. Igor Němec, a podle kuolárních informací i Jan Ruml a Jiří Novák, jsou totiž přesvědčeni, že by naše orgány včetně vlády měly podniknout vše, aby dostaly mladého, teprve devatenáctiletého Čecha ze spárů thajských úřadů. Podobný názor sdílí i český tisk. Zatímco Týden si stěžuje, že naše úřady „pro jeho záchranu neučinily téměř nic“, komentář Viliama Bucherta v MF Dnes kategoricky požaduje, že „musí podniknout vše, aby tento člověk mohl pykat doma“. Jednoduše řečeno, vláda má povinnost našeho občana zachránit.
Stát jako záchrance
Nabízí se ale otázka, proč by takovou povinnost měla mít, a proč vůbec tento případ vzbuzuje takovou publicitu a zaměstnává mysl našich politických špiček. Na první pohled se zdá být všechno jasné. Jestliže je někdo naším občanem, má z tohoto titulu zásadní nárok na ochranu a pomoc od státu a žádný slušný stát také nenechává své občany na holičkách, octnou-li se za hranicemi v nouzi. Z toho ovšem ještě nevyplývá, že by vláda měla intervenovat za každého, kdo se v cizině dopustí zločinu. Ostatně v zahraničních kriminálech dlí stovky českých provinilců, včetně těch, kteří se zapletli do obchodu s drogami, a nikomu to nepřijde divné, stejně jako fakt, že cizinci, kteří porušili naše zákony, jsou podle nich také souzeni a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu