Pryč s násilím, ať žije romantika

Koncem prosince oslaví kinematografie sté narozeniny, protože oficiálně se zrodila 28. prosince 1895 při promítání prvního filmu bratří Lumierů. Francouzi pokládají film za svůj vynález, naprostá většina z nich ho považuje především za seriózní umění a představuje pro ně asi totéž, co pro Čechy Národní divadlo. Sté výročí bylo letos na festivalu v Cannes znát na každém kroku. Lidský rozměr definitivně ustoupil gigantickému filmovému svátku. Skoro čtyři tisíce akreditovaných novinářů z celého světa, ještě větší návaly než minulá léta, sedmdesát projekcí denně v několika desítkách sálů a důmyslná organizace, která se nejvíc ze všeho podobá chodu dvora Ludvíka XIV. „Králem“ byl v tomto případě ředitel Gilles Jacob. Kdo od festivalu něco žádá v domnění, že na to má právo, nedostane nic. Je třeba mít dobré jméno, styky, šarm a ochotu obdivovat. Každý víkend sem přijíždějí další tisíce Francouzů, všichni si šlapou po hlavách a těší se pohledem když ne na hvězdy, tedy aspoň na šťastlivce, kteří mají na hrudi přišpendlenou akreditaci, a mají proto přístup do festivalového paláce. Jacob a jeho „dvůr“ ale projevují naprostou otevřenost pro nejrůznější umělecké směry a národní kultury, a právě to dnes z Cannes dělá nejen nejokázalejší, ale hlavně nejzajímavější filmovou přehlídku na světě. V programu a na projekcích filmového trhu se tu sejdou každoročně stovky filmů a všechny dohromady skládají obraz současného světa.

Zelená pro Evropu

Jako každoročně…