Dopisy

Třetina lékařů by mohla jít domů

S potěšením jsem si přečetl článek Valtr Komárek se dočkal (Respekt č. 22/95). Každý si uvědomuje opravdu ostudnou finanční situaci lékařů v nemocnicích, kteří zase jako za bolševika jsou psovsky vděčni za nějakou tu stovku od benzinového čerpadláře nebo číšníka. Vypočítávání částek za služby je hloupé a nespravedlivé, protože lékařky musí platit za hlídání dětí, za pomoc v domácnosti, muži spotřebují spoustu peněz na neekonomickou výživu ze stánků a bufetů. To ani nemluvím o dvanáctihodinových službách sester, k nimž se už ministr umí hanebně chovat i na televizní obrazovce.Podstata je skutečně především v tom, že se nerozeznává kvalita práce. Taky kdo ji má rozeznávat, když většina šéfů v medicíně přetrvala z dob bolševika, a je jasné, jaké předpoklady musel mít skoro ve většině případů primář nebo i přednosta kliniky, aby takové místo dostal před listopadem. Ti všichni tam jsou a na svou práci nestačí, jak by pak mohli posoudit schopnosti svých podřízených. Navíc by pro ně bylo malou tragédií, kdyby je jejich podřízení ve vědění předčili. To prosím neplatí ve všech případech, ale jistě v procentu, které hraje roli.Lékařů je nepochybně příliš mnoho, ve srovnání s Anglií nebo Německem skoro o řád více. Kdyby se vzalo velice přísné hledisko na jejich schopnosti a um, mnoho by se ani neuživilo, opustili by…