Co zbylo z pravoslaví

Nezřídka lze nyní vidět čelné ruské představitele, včetně prezidenta Jelcina, jak se horlivě křižují a naplňují pravoslavné obřady, aby tak dokázali, že pravoslaví se opět stalo vládnoucí ideologií Ruska. Věc má však problém: pravoslavná církev, sedmdesát let ovládaná a kontrolovaná bolševiky, zůstala - ačkoliv ji už nikdo nepronásleduje - citelně oslabena a podmínky k restauraci její duchovní (nikoli materiální) moci nejsou právě nejvhodnější. Jak se vlastně komunismus podepsal na vztahu Rusů k církvi?

Mezi černým a rudým socialismem

V lednu 1942 teolog a filozof Otec Sergij Bulgakov poměřoval vliv obou druhů národního socialismu - černého i rudého, nacionalistického i internacionálního - na Rusko: "Oba se sbližují, leckdy i ztotožňují v podobě despotického násilí nad naší vlastí, doprovázeného jejím rozvracením. Hitler - Rosenberg - Stalin - Trockij v jednotě a totožnosti…"Ztotožňovat však můžeme jen do jisté míry, neboť bolševismus postupoval ve svých proticírkevních aktivitách neporovnatelně důsledněji a tvrději. Ať to zní jakkoli paradoxně, v roce 1917 nebyly příčiny útoku bolševických vůdců proti pravoslaví pouze ideové, byly motivovány spíše ekonomicky.

Osudné pozemské statky

V předrevolučním Rusku zakořenila pravoslavná etika natolik, že například vražda patřila na počátku 20. století k velmi vzácným jevům. Pokud k ní v nějakém újezdním městečku došlo, psaly o ní s údivem a rozhořčením přední metropolitní listy…