Partaje na prodeje

K čemu jsou nám vlastně politické strany? Odpověď na tuto otázku nebyla dlouho jasná teoreticky ani prakticky. Až do druhé světové války si mnoho lidí po celé Evropě myslelo, že je to nutné zlo, a nemálo bylo i těch, kteří byli přesvědčeni, že je to zlo, ovšem nikoli nutné. Jejich přičiněním také demokratické režimy v mnoha evropských zemích padly nebo se staly vnitřně nestabilními. Teprve od poloviny století - po zkušenostech s fašistickými, komunistickými a autorirativními režimy - převládlo jasné mínění: se stranictvím stojí a padá zastupitelská demokracie a všechny jiné formy vlády vedou v moderních podmínkách k tyranii. Co bylo dlouhou dobu vnímáno jako často škodlivý partikularismus, dnes většina evropských společností považuje za celospolečenský zájem.Tento posun se projevil i v ryze praktických otázkách. To, jak mají strany přijít k penězům, které potřebují pro svůj chod a činnost, není pouze jejich věc, ale starost celé společnosti, respektive všech občanů a státu. Obzvláštní pochopení pro to mají zejména v zemích, které ve svých dějinách prošly diktaturou nebo totalitním systémem. A tak přímé státní financování stran mají například v Portugalsku, Španělsku, Itálii, Řecku, Německu a Rakousku, ale nikoli ve státech Beneluxu, Británii či Irsku.

Korupce jako norma

Jak ovšem ukazují zkušenosti, problémy s tím, jak a kde si politické strany opatřují peníze, se nezmenšují. Ba naopak, kupříkladu v Itálii vedly před nedávnem až k pádu…