Obyčejné vydírání

Začátkem minulého týdne pronikla na titulní strany některých deníků (především Rudého práva) pesimistická a varující prohlášení šéfů několika průmyslových podniků na téma exportní možnosti naší ekonomiky. Současně silně zazněla i kritika hospodářské politiky vlády. „Dělení českých podniků na malé celky oslabilo jejich schopnost vyvážet a snižování konkurenceschopnosti je také důsledkem likvidací výzkumných kapacit. Likvidací výzkumu vzniká koloniální podřadnost,“ tvrdí například ředitel děčínské Desty Miroslav Grégr (ČSSD). Místo průmyslové politiky prý vláda uplatňuje princip „plav, nebo se utop“ a trhy v bývalém SSSR byly prý opuštěny diletantsky. Řada dalších kapitánů českého průmyslu (např. Břetislav Ošťádal ze Svazu průmyslu nebo ředitel Přerovských strojíren Zdeněk Mužík) pak ostře kritizovala neexistenci proexportní politiky. Zdá se tedy, že jsme na cestě do pekel.

Načasovaný nátlak

Zmíněné názory si získávají publicitu vcelku přirozeně. Jejich představitelé vystupují na tiskových konferencích s radikálními a kontroverzními prohlášeními a novináři o nich informují. Pozornost nespokojenosti „průmyslových kapitánů“ bychom ale měli věnovat pouze do určité míry. Podobná vyhlášení jsou totiž normální v každé zemi na světě a patří k obyčejné výbavě lobbistů a obhájců skupinových zájmů, především pak v situacích, kdy vláda či parlament jednají o tématu, které se jich může dotknout. Typickým příkladem v tomto směru bylo minulý týden právě vládní…