Náměstek Boží, nebo neomylný monarcha

Současný papežův pobyt u nás ho na několik dní proměnil v tuzemskou mediální hvězdu první velikosti. Okázalou významnost této události potvrzují nejen média: papeže přijímají nejvyšší politické celebrity, nadšeně ho vítají statisícové davy, a dokonce vzbuzuje polemické vášně - mnozí se rozhořčují nad tím, koho že to přispěchal svatořečit. V čem spočívá pro tak sekularizovanou společnost, jako je naše, významnost této návštěvy? Kdo vlastně přijel - náměstek Boží na zemi, světová morální autorita, poslední skutečně vládnoucí evropský monarcha, navíc neomylný?

Z jiného světa

Pro věřící katolické křesťany je odpověď zdánlivě jednoduchá. Hlava církve jakožto Petrův nástupce a Kristův náměstek stojí z lidí nejblíže Bohu, je svatý, neboť svatost není nic jiného než blízkost Bohu. Proto je také slavný, a to v původním slova smyslu: jeho přítomnost je důvodem k oslavě a radosti. Je ovšem zřejmé, že i pro ně je slavný v odvozeném slova smyslu, pozemsky slavný jako ten, koho všichni znají a s kým si podávají ruce nejmocnější muži světa.I nekřesťané, a vlastně společnost jako celek, vnímají papeže přinejmenším jako cosi pozoruhodného. Papežství jako bezkonkurenčně nejstarší evropská instituce jakoby nezapadá do dnešní doby, pochází jaksi „odjinud“, a to hned ve dvojím smyslu. Nese na sobě nesmazatelně pečeť tradice a doby svého vzniku. Kromě toho odvozuje samo sebe i své poslání z jiného, nadpřirozeného světa. S trochou nadsázky můžeme říci, že v tomto…