Bílý baseball

Tibora Berkyho k smrti. Případ otřásl i výkonnou mocí. Dokonce natolik, že hned tři dny po události holocoustu a vyzýval tuzemské bělochy k rasové toleranci, uspořádala ve Žďáru nad Sázavou čtyřčlenná bojůvka skinheads klasický pogrom. Mladíci ve věku od sedmnácti do jednadvaceti Ve stejný den, kdy Václav Havel odhaloval v jižních Čechách památník obětem romského vtrhli bez varování do domku romské rodiny a baseballovou pálkou umlátili dvaačtyřicetiletého otce pěti dětí - minulé úterý - svolal premiér Klaus mimořádnou schůzku ministrů vnitra a spravedlnosti s představiteli státního zastupitelství. „Toto je zcela extrémní jednostranný případ, nevyprovokovaný ničím z druhé strany. Není možné, aby to pokračovalo dále tímto způsobem,“ řekl po schůzce novinářům.

Přeplněný pohár

Není důvod Václavu Klausovi nevěřit, že ho žďárský pogrom hluboce zasáhl. Stejně otřesných případů se ovšem v poslední době stalo v Česku několik. Kromě známé vraždy v Písku (skinhedi zde na podzim roku 1993 pro zábavu zahnali trojici mladých Romů do řeky Otavy a nedovolili jim vylézt na břeh tak dlouho, až jeden z nich vyčerpáním utonul) je to především loňský incident v Jablonci nad Nisou. Holé lebky tu do domu obývaného romskou rodinou vhodily zápalnou láhev a následný požár způsobil vážné popáleniny dvanáctileté holčičce. Smrtí pak minulý rok skončilo i tažení skinheadů Plzní: rozjaření mládenci vyhodili z jedoucí tramvaje romskou ženu. Proč tedy odezvu nejvyšších státních orgánů vyvolala až filmově brutální vrážda Tibora Berkyho? Důvod naznačil sám Klaus: Tentokrát „přetekl pohár“. Šlo totiž o tzv.slušného Roma, který svoje bílé okolí neprovokoval už ani odlišným způsobem života, jen barvou kůže.Konkrétní návrhy vzešlé z porady u předsedy vlády je třeba přivítat přesto, že nejsou nijak nové. O nutnosti přitvrdit vůči rasistům se u nás mluví vždy, když dojde k vážnému - řečeno policejní mluvou - interetnickému konfliktu. Většina navrhovaných kroků (zvýšení trestních sazeb za rasově motivované zločiny, pokyn státním zástupcům co nejpřísněji tyto excesy žalovat nebo požadavek na zrychlení vyšetřování) je také staršího data. Obsahuje je jak nejnovější verze vládní zprávy o extremismu (viz Respekt č. 20/95), tak i materiál Vrchního státního zastupitelství z března 1994. Z čistě formálního hlediska je tedy jedinou praktickou novinkou úterní porady rozhodnutí zrušit registraci těch skupin a sdružení, které zastávají extrémní a rasistické postoje. Smysl schůzky byl však jinde: měla dát jasný signál domácí i mezinárodní veřejnosti, že si je česká vláda vědoma vážnosti situace a hodlá proti rozmáhajícímu se rasisismu důsledně zakročit.

Kdo pojede na pohřeb

Základní otázkou do budoucna ovšem je, zda toto gesto bude stačit. Statistiky totiž ukazují jak neustálý nárůst trestných činů s rasovým podtextem, tak skutečnost, že dvě třetiny české společnosti pociťují k Romům averzi, která při vhodné manipulaci nebo pod tlakem může přerůst v nenávist. Především proto je u nás dnes kromě důsledné práce policie a soudů třeba rozhodných činů, které nabídnou společnosti jiný vzorec chování a obrousí hrany jejího tradičního protiromského rasismu. V tomto směru leží velká odpovědnost právě na politické či mocenské elitě. Když před několika týdny zahnali v Paříži příznivci Le Pena do rozvodněné Seinny mladého Marokánce, který tuto nedobrovolnou koupel nepřežil, přišel kytici na místo tragédie položit i prezident Mitterand. Podobně je tomu v Německu: po násilnických výstupech neofašistických skupin spěchají všichni, kdo se chtějí nazývat demokratickými politiky, vydat k události odsuzující stanovisko. Naše politické strany sice několikrát týdně cítí potřebu vyjádřit se co nejhlasitěji ke kdejaké malichernosti, vražda Tibora Berkyho jim však za samostatnou reakci nestála. K odsouzení činu se představitelé našich partají rozhoupali až v dotazníku, který pro ně na toto téma sestavila ČTK. Nepočítáme-li ministra Igora Němce, nestála našim význačnějším politikům za to ani účast na pohřbu pana Berkyho. Pro většinu z nich jsou totiž tato „gesta“ něčím zhola zbytečným. Jak vyplývá z nedávné ankety Lidových novin, většina dotázaných poslanců si myslí, že stát nemůže v boji proti rasismu a xenofobii dělat víc, než „rychle a důrazně stíhat jeho projevy“.Zavěrem ještě jedna poznámka ukazující, že ani v českém kabinetu to s bojem proti rasismu není jednoduché. Když ministři před časem diskutovali o novele živnostenského zákona, přišel na přetřes i paragraf, který by pokutou trestal ty podnikatele, kteří do svých podniků zakazují vstup Romům. Nakonec se o věci hlasovalo. Návrh neprošel. V této souvislosti pak získává hrozivou, ale pochopitelnou logiku výzva romského poslance Ladislava Bodyho (Levý blok). Ten ve své pohřební řeči Romy vyzval, aby se při obraně sebe a svých rodin proti bílému násilí spoléhali především sami na sebe.