Dráždivá svůdnost zákazů

V posledních týdnech u nás došlo k několika případům, které spolu na první pohled souvisí jen nepřímo. Soud vynesl podmíněný rozsudek nad členy bývalé hudební skupiny Braník za šíření rasistických textů. Jen o pár dnů později začala policie vyšetřovat vydavatele bruntálského časopisu Patriot, který na svých stáncích uveřejnil rasistické výroky některých členů hnutí skinheads. Do třetice pak český Parlament přijal zákon omezující kouření. Všechny tyto případy mají jedno společné. Upozorňují nás na otázku, jak se má demokratický režim vyrovnávat s netolerancí a s jevy, které drtivá většina společnosti považuje za extrémní a nebezpečné. Má opravdu vláda nebo přesněji stát restrikcemi a zákazy chránit společnost před nákazou rasové nesnášenlivosti? Jsou zákazy opravdu jediným nástrojem, který může demokratické společnosti pomoci střežit její základní hodnoty? a není náhodou největším nebezpečím demokracie inflace dobře míněných zákazů?

Svoboda za každou cenu

Zastavme se nejprve u svobody slova, tedy u případu textů skupiny Braník. Dva základní přístupy k podobným problémům si můžeme pracovně rozdělit na přístup německý a americký. Pro Američany je svoboda slova, tedy právo vyjadřovat se jakkoliv nenávistně, hanlivě či demagogicky, posvátná a nedotknutelná. Podobně je tomu i s právem shromažďovat se a sdružovat do nejrůznějších skupin, s právem věřit v úplné absurdity a hlásat i ty nejnesmyslnější a nejodpudivější věci. V USA by se tedy rockové…