Není den, abych v kapse neměl kámen,

MUDr. Bořek Zasadil (*1954) vystudoval fakultu všeobecného lékařství UK v Praze, krátce pracoval v mostecké nemocnici a od roku 1981 působí v nemocnici v Lounech, jejímž ředitelem se stal o deset let později. S podporou nadace Chantal Polívkové zde usiluje vybudovat netradiční dětské oddělení, založil nadaci Luna, která má za cíl přivést do parku v areálu nemocnice léčivý pramen. Během let shromáždil rozsáhlé sbírky zkamenělých živočichů, dřevin a vzácných minerálů.

Na lékaře jsou kladeny vysoké etické nároky. Myslíte si upřímně, že je většina splňuje?

Proč jde člověk studovat medicínu? Se mnou studoval kluk, který ji nikdy dělat nechtěl. Donutili ho k tomu rodiče. Říkával: zkouška je od toho, aby se to zkusilo. Blbý nebyl, prošel, kde je dneska, nevím. Třeba dělá dealera. Jiní medicínu oddřeli. Někdo v tom možná viděl peníze, což je z dnešního pohledu komické. Nemyslím si, že všichni lékaři jsou ti správní, vzájemně si vidíme do karet. Mezi doktory by ovšem měla fungovat kolegialita a nikdy bych o někom před pacientem neřekl, že je neschopný.

Ale existoval i doktor Mengele.

To je samozřejmě otřesný příklad z otřesné doby. Mengele byl produktem režimu, který zdeformoval celou společnost. Zabránit tomu není jen věc medicíny, to je obecně lidský úkol.

Jak otázku kolegiality vnímat eticky v případech podezření, že někdo lékařským zákrokem utrpěl újmu na zdraví?

Lékař je vždycky jen člověk a nevyhne se…