Čečensko jako laboratoř
Nejsem nelítostný, ale kdo se blízko mé berly ocitne, už nikdy neprocitne, říká Mrazík ve stejnojmenném filmu, který o Rusku vypovídá více než mnohé knihy slavných kremlologů. Čečenský konflikt jen dokládá, že Mrazík je opět při síle.
Nejsem nelítostný, ale kdo se blízko mé berly ocitne, už nikdy neprocitne, říká Mrazík ve stejnojmenném filmu, který o Rusku vypovídá více než mnohé knihy slavných kremlologů. Čečenský konflikt jen dokládá, že Mrazík je opět při síle. Bombardování a civilní oběti v Grozném nelze omluvit, ale lze je připsat Mrazíkově medvědí nátuře a neobratnosti.Zkusme si představit, že stejně jako Čečensko by se zachovala například Korsika nebo Baskicko. Jak by reagovali Francouzi a Španělé? Za každou cenu by se snažili vyhnout krveprolití, proto by na samozvaného prezidenta vyslali místo tanků zřejmě zvláštní komando, ale o právu na sebeurčení by prostě nediskutovali.
Rozhoduje pouze moc
Právo na sebeurčení by se dalo popsat asi jako právo na vzdělání: někdo je vyučen, jiný má maturitu, další zase doktorát, ale univerzitní vzdělání pro každého nejde zakotvit v zákoně. Právě tak není možné ustanovit soudce, který by rozhodoval o tom, které území má nárok na samostatnost, které na autonomii a které žádné právo na jakýkoliv zvláštní statut nemá. O těchto věcech rozhoduje pouze konstelace mocenských poměrů.Nové státy vznikají jen v okamžiku velkých otřesů, „když se na pět minut zhasne“, jak někteří ekonomové popisují nejrychlejší metodu privatizace v postkomunistických zemích. Tak tomu bylo po roce 1918 i v období 1991/92. Kdo se z Ruska neuvolnil před třemi lety, už toho nedosáhne. Možná i naopak. Nejde o samotné odtržení. Jde o zcela jinou věc - udržet se jako…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu