Mrtvý ze Seiny

Prvního května těsně před polednem, podle policejního protokolu v 11:50, šel po nábřeží Seiny blízko Louvru, tedy v samém centru Paříže, devětadvacetiletý Marokánec Brahim Bouarram na schůzku s přítelkyní. Právě v té chvíli procházel přes nedaleký most Carrousel průvod aktivistů Le Penovy Národní fronty: mířili na tradiční kultovní místo francouzských nacionalistů, k pomníku Jany z Arku. Podle očitého svědectví se od defilé oddělila skupinka asi deseti skinheadů, mladíka na nábřeží dohonila a přinutila ho skočit do rozvodněné a studené Seiny. Bouarram se zoufale pokoušel zachytit kamenného břehu, ale holé lebky ho srazily několika údery. Vzápětí tělo zmizelo v dravém proudu řeky. Rychle vyrozuměná říční policie ho nalezla ve 12:10, bez jakékoliv známky života. Násilníci se mezitím znovu vmísili do průvodu, provolávajícího hesla o statečnosti a síle francouzského národa.

Kdyby uměl plavat…

Jestliže právě popsaný případ českému čtenáři něco připomíná, není to náhoda. Tupostí a rasovou nesnášenlivostí znásobená agresivita se projevuje všude stejně. Rozdíly lze zaznamenat pouze v reakcích společnosti. Po oznámení tragické události projela celou Francií vlna zděšení. Vzápětí případ odsoudily snad všechny významné osobnosti politického i kulturního života, včetně prezidenta Mitterranda. Již následující den vyjádřil ministr zahraničí Alain Juppé politování francouzské vlády marockému velvyslanci v Paříži i marocké menšině žijící v zemi. A další den…