Made in Národní galerie

Zdánlivě nudná věc, jakou je transformace některých institucí socialistického státu ve veřejný sektor demokratické společnosti, je ve skutečnosti natolik dramatická, že pravidelně poskytuje materiál novinářskému hledání senzací. Stěží lze nalézt jiný rozumný důvod, proč se komplikované vnitřní problémy Národní galerie opět minulý týden dostaly do středu zájmu většiny českých médií.

Základní manažerské pravidlo

Když jde o běžný podnik, je každému jasné, že ředitel, který má plnou odpovědnost za řízení, nemůže pracovat v situaci, kdy jeho nejbližší podřízený prosazuje v klíčové věci zásadně odlišný názor a odmítá se přizpůsobit hierarchii vedení. Jsou-li vyčerpány možnosti dohody, je jedinou možnou reakcí zodpovědného ředitele zbavit takového člověka jeho funkce. To platí, ať jde o pětičlennou instalatérskou firmu, nebo o veřejnou kulturní instituci zaměstnávající na pět stovek lidí. Podle informací tisku odvolal ředitel Národní galerie Martin Zlatohlávek šéfa oddělení NG ve Veletržním paláci Jiřího Ševčíka především pro „zásadní rozpor v otázce dalšího postupu investování mimořádné státní dotace do závěrečné fáze rekonstrukce“ budovy bývalých pražských vzorkových veletrhů. Neudělal tedy nic jiného, než že se přihlásil k zodpovědnosti, kterou mu jeho úřad ukládá: pokud se Zlatohlávkovi podaří dosáhnout včasného otevření Veletržního paláce pro ohlášenou výstavu Whitney Museum a pro běžný provoz stálých expozic, osvědčí se jako dobrý ředitel. Pokud…