Když člověk dělá víc, než musí

Historik doc. PhDr. TOMÁŠ PASÁK, CSc. (*1933) se zabývá našimi moderními dějinami, především érou okupace v letech 1939–45. Věnuje se zejména problémům kolaborace a osobnostem Emila Háchy a Aloise Eliáše. Obor historie vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde pak do roku 1969 působil jako odborný asistent. Poté byl přeřazen (bez možnosti přednášet) na Katedru archivnictví a pomocných věd historických a v roce 1979 musel univerzitu opustit. Od roku 1980 působí v Pedagogickém muzeu J. A. Komenského v Praze, od roku 1990 jako jeho ředitel. V posledních pěti letech opět přednáší na FF UK. Publikoval řadu odborných i populárních článků v časopisech; jeho stěžejní práce Pod ochranou říše byla v roce 1970 v sazbě rozmetána.

Kdybychom měli poměřovat rozsah kolaborace v letech 1939–45 na základě poválečných rozsudků, k jaké bilanci bychom dospěli?

První retribuční období skončilo 4. 5. 1947. Ve své zprávě, přednesené v parlamentu, je bilancoval ministr spravedlnosti Prokop Drtina. Mimořádným lidovým soudům došlo celkem 132 549 trestních oznámení, z čehož se za zmíněné dva roky podařilo vyřídit 130 114 případů: bylo vyneseno 713 rozsudků smrti (z toho 475 nad Němci) a 741 osob (z toho 443 Němců) bylo odsouzeno na doživotí.V poválečném období se ale už vyhrocovaly mocenské ambice. Dalo by se říci, že retribuční procesy byly živnou půdou pro politický boj či mstu.Každý soud tohoto typu po květnu 1945 představoval politikum. Byli u…