Hledání našeho času

Jedním z nejúspěšnějších pořadů ČT 2 je seriál Karla Čáslavského Hledání ztraceného času, sestavený ze starých dokumentárních záběrů. Archivní materiály jsou magicky přitažlivé. Občanské rituály (odhalení pomníků, průvody apod.), kvůli kterým filmy vznikly, už diváka tolik nezajímají; do popředí vystupuje to, čemu filmaři nevěnovali pozornost - charakter doby, zvyky lidí, jejich postoje. Schopnost filmu konzervovat dobu patří k nejsilnějším stránkám tohoto sto let starého vynálezu.Dokumentaristika byla v podobě týdeníků a krátkých filmů samozřejmou součástí filmových představení nejméně šedesát let. Filmy bývaly dobré i špatné, pravdivé i lživé, ale i ty nejhorší nabyly po letech hodnoty bezděčného obrazového svědectví. Možnost dokumentárního vyjádření, kdy i na částečně aranžovaných záběrech ulpívá „normální život“, u nás ale během posledních pěti let vymizela. V kinech se místo týdeníků promítají reklamy a televizní publicistika postavila na první místo slovo. Záplava „mluvících hlav“ odrazovala české dokumentaristy od televizní práce po léta; zvykli si z předrevolučních kin, že diváci pozorně sledují každý záběr. Postupně však byli všichni nuceni se přizpůsobit, protože mimo televizi pro ně není prostor. Platí to i pro prvního nezávislého producenta dokumentárních filmů, Nadaci Film a sociologie (FaS), která ještě před vznikem Feničova Febia začala dokumentovat polistopadový vývoj české společnosti.

Čekání na azyl

Po čtyřech letech má FaS za…