Utrácet dovede každý

Když vláda schvaluje státní závěrečný účet za uplynulý rok, bývá to většinou už jen formalita: víc se už do státní kasy nevybere, méně se už neutratí. Když však česká vláda schvalovala před necelými dvěma týdny státní závěrečný účet za rok 1994, evidentně o formalitu nešlo: schvalování jí totiž trvalo déle než čtyři hodiny. Celý tento čas ministři spotřebovali na rozhodnutí, co učinit s rozpočtovým přebytkem. Navzdory dlouhé diskusi však rozhodnutí, které vláda ještě k finálnímu schválení předloží Parlamentu, vyvolává rozpaky. Kabinet chce z celkového přebytku ve výši zhruba 10 miliard korun utratit sedm miliard na „bohulibé“ účely a ke splácení státního dluhu využít „jen“ zbylé tři miliardy. Přitom oněch utracených sedm miliard znamená inflační nebezpečí: vrhnout takovouto sumu do oběhu totiž znamená zvýšit už tak značné množství peněz v české ekonomice.

Co s přebytkem?

Loňský přebytek představuje zhruba dvě procenta rozpočtu, čili jedno procento hrubého domácího produktu. To není až tak málo. Nebo z jiného úhlu pohledu: každý občan České republiky odevzdal vloni v té či oné formě do státní pokladny o tisíc korun víc, než bylo třeba. A to také není zas až tak málo. Při přípravě loňského rozpočtu tedy vláda evidentně neodhadla dostatečně přesně ani příjmy, ani potřeby. Vznikl tak až příliš vysoký přebytek, který na jedné straně vzbudil u poslanců choutky utrácet, a na straně druhé dělá starosti České národní bance, která je ze zákona odpovědná…