Ranní smutek exhibicionistů

Nový román Milana Kundery Pomalost (La lenteur, vydal Gallimard v únoru 1995) konfrontuje dvě časové roviny spojené obdobným dějištěm - zámkem. Autorův příjezd do zámku přeměněného v hotel vybavuje v jeho představivosti příběh několika směšnohrdinských postav setkávajících se v zámku na entomologickém kongresu. V druhé rovině, obrácené do minulosti, Kundera shrnuje a komentuje novelu Bez pokračování, kterou v 18. století napsal Vivant Denon, grafik, diplomat, znalec umění a spisovatel tohoto jediného díla. Ze srovnání vystupuje kontrast dnešní vyprázdněné překotnosti a pozvolné „výstavby času“, v němž před dvěma stoletími prožili svou jedinou milostnou noc mladý šlechtic a prozíravá paní de T.

Milan Kundera získal francouzské státní občanství spolu s Juliem Cortázarem v roce 1981: bylo to jedno z prvních rozhodnutí právě zvoleného prezidenta Mitterranda, jasně politické gesto, jímž francouzská demokracie dávala najevo diktaturám nalevo i napravo svou věrnost ideálu svobody. Ale Kunderovo setkání s Francií bylo šťastné i v hlubším smyslu: jeho brilantní, racionální, ironický talent byl bytostně spřízněn s duchem francouzské civilizace. Francie má ráda osobnosti, které mají tvůrčího génia, a navíc dovedou okouzlit; požaduje dílo, titre de noblesse, aby si nezadala, ale zároveň chce být svedena. Kundera, ve své nesnesitelné lehkosti neodolatelně hravý, byl pro Francii stvořen.Jeho Eros tu získal krystalickou čirost a tvrdost. Kundera je stratég, v lásce i…