Osud jako předloha

Marguerite Durasová se narodila roku 1914 ve Vietnamu, tehdy francouzské kolonii. V patnácti měla poměr s bohatým Číňanem, který popsala v románu Milenec. Za války pracovala ve francouzském odboji, kde začalo její přátelství s Francoisem Mitterrandem. V letech 1945–1950 byla v komunistické straně. Píše od roku 1942, ale čtenářskou popularitu v mnoha zemích jí přinesl teprve román Moderato cantabile z roku 1958.

Durasová patří k autorům, kteří své knihy potřebují „prožít“: její románové postavy jsou poznamenány jejími vlastními zážitky a často mají předlohu v lidech, které autorka osobně poznala. Třikrát se léčila z těžkého alkoholismu, už patnáctý rok žije v platonickém svazku s mladým homosexuálem Yannem Andréou. Novináře už nepřijímá, přestala vystupovat v televizi a v rozhlase; její hluboký hlas je dnes téměř nesrozumitelný. Když režisér Annaud chtěl, aby ve filmu Milenec četla některé pasáže své knihy, musela ji zastoupit Jeanne Moreauová. Jestliže byl život Durasové zdánlivě neuspořádaný, její literatura je vzorem řádu a úspornosti. To je patrné i z knihy Hmatatelný život (La vie materielle), který ve vlastním překladu a vlastním nakladatelství ANNO vydala Anna Kareninová (současná šéfredaktorka Českého spisovatele).

U nás zazněla durasovská poetika naplno poprvé až díky filmu Alaina Resnaise Hirošima, má láska, k němuž spisovatelka napsala scénář a slovní doprovod. U českého elitního publika i u kritiky časem získala pověst odtažité intelektuálky, která…