Nechceme, aby všechny školy byly stejné

Ing. IVAN PILIP (32) pochází z Prahy, kde v roce 1987 absolvoval Vysokou školu ekonomickou. O pět let později se stal prvním náměstkem ministra školství Petra Piťhy, loni v květnu převzal jeho funkci; pamětníci nepamatují u nás mladšího ministra školství. Pod jeho vedením vznikla první polistopadová školská koncepce s názvem „Vzdělání a odpovědnost“, probíhá schvalovací řízení nového vysokoškolského zákona a dvou rozsáhlých novel, které se týkají základních a středních škol. I. P. je členem (od března 1994 předsedou) Křesťanskodemokratické strany. V současné době jedná o jejím sloučení s ODS nebo s KDU-ČSL. Rozhodnutí o volbě partnera by prý mělo padnout do měsíce. Ministr Pilip je čtyři roky ženatý, děti nemá.

Obvykle se říká, že změny ve školství se mohou zavést jedině zdola. Právě proto může reforma trvat třeba dvacet let. Ale představitelé státu by měli popsat nějakou vizi, podle které by mohli jednotliví učitelé a ředitelé své kroky korigovat. Jak by se tedy mělo učit za dvacet let?

Vaše otázka mě trochu zaráží. Proč bych měl právě já říkat učitelům, jak si to představuji? Mohu mít představu o struktuře vzdělávací soustavy, o její pružnosti či nepružnosti, a potom o nárocích na jednotlivé druhy škol, co by se tam zhruba mělo učit. V našem systému, kde hrají poměrně významnou roli rodiče i sami učitelé, kde je škola do velké míry autonomní a přizpůsobuje se požadavkům svého okolí, už nic jiného říkat nelze.

Školský systém se ale…