Lidovci mezi mlýnskými kameny

Rakousko, pro mnohé pozorovatele politicky nudná země, se v poslední době rozhýbalo. Ne snad, že by ve Vídni hrozilo zemětřesení italského typu, ale staré jistoty už jsou ty tam. Rakouskou lidovou stranu, jeden z pilířů padesátileté stability, podporuje podle posledních průzkumů jen 22 % voličů, méně než populistu Haidera. Sjezd lidovců, svolaný na 22. duben, se měl původně zabývat novým programem strany. Zhruba od poloviny ledna však bylo jasné, že na něm vyvrcholí licitace o nového stranického šéfa. A skutečně. Zatím poslední obětí pohybu u našich jižních sousedů se stal Erhard Busek, předseda lidové strany a rakouský vicekancléř.

Trauma věčně druhého

Rakouská lidová strana vznikla 17. dubna 1945, pár dnů po osvobození Vídně. Její tvůrci chtěli vytvořit široké hnutí pravého středu. V politice se většinou angažovali už před válkou, a tak neodmítali křesťanskosociální tradice. Přesto měla nová strana symbolizovat odklon konzervativců od systému první republiky, charakterizovaného verbální a v letech 1933–34 i vojenskou konfrontací dvou hlavních sil - socialistů a křesťanských sociálů. Svou roli sehrála i další okolnost: po anšlusu v roce 1938 se politici obou nesmiřitelných stran mnohdy ocitli ve stejných koncentračních táborech. Jak vážně se pováleční lidovci snažili vyrovnat s bývalým ideologickým nepřítelem, dokazuje nejlépe fakt, že přes své absolutní vítězství ve volbách v listopadu 1945 vytvořili se sociálními demokraty vládní koalici,…