Vyměnit brýle za mikroskop

Česká republika do určité míry již dokončila přechod k tržní ekonomice. Většina ekonomiky je v soukromých rukou a můžeme se pochlubit i dobrými makroekonomickými ukazateli (inflace, přebytkový rozpočet, stabilní kurz). Chválit vládu za to ale nemusíme - při každé příležitosti se těmito úspěchy holedbá sama. Otázkou dne je již pomalu jiné téma: otázka hospodářského růstu, jeho dynamičnosti a hlavně jeho udržitelnosti.V současnosti se nacházíme podle nejrůznějších analýz v průměru zhruba na 45 % hospodářské úrovně sousedního Rakouska a 40 % Německa. Můžeme své sousedy vůbec dohnat? Jak dlouho nám to bude trvat - bude to otázka dvou, nebo čtyř generací?

Bohatnoucí sousedy potřebujeme

V roce 1991 provedli američtí ekonomové srovnání ekonomiky bývalé NDR a spolkových zemí. Na základě složitých výpočtů odhadli, že kdyby hospodářství bývalého východního Německa rostlo v průměru o 2 % ročně, dohnaly by nové spolkové země ony tradiční za sedmdesát let. (Dnes jsou perspektivy nových spolkových zemí daleko optimističtější. Německá ekonomika vloni zaznamenala růst o 3,5 % - z toho bývalé NSR 2,5 % a bývalé NDR 8,5 %.) České hospodářství vloni poprvé „zvýšilo svůj výkon“ o 2,5 % a letos se počítá s růstem okolo 3,5 %. Co z toho vyplývá? Kdyby naše ekonomika dál rostla tímto tempem, nedočkali by se životní úrovně srovnatelné s Rakouskem během svého života ani dnešní teenageři.Občas zaznívá argument, že sousední vyspělé země mohou v příštích desetiletích…