Lev bez nástupce

Za čtvrt století vlády Háfize Asada na tom Sýrie nikdy nebyla politicky a ekonomicky lépe než dnes. Když v roce 1970, dva měsíce po Násirově smrti, zorganizoval tehdy čtyřicetiletý generál letectva Asad úspěšný puč proti svým kolegům ze strany Baas, nastupoval k moci s vizí stát se novým vůdcem Arabů a učinit ze Sýrie regionální velmoc. Přestože prvního cíle nedosáhl a druhého jen zčásti, i v dobách nejhlubší izolace jeho režimu platil Kissingerův postřeh, že bez Egypta není možná na Blízkém východě válka a bez Sýrie mír.

Zlaté časy s Moskvou

Háfiz Asad se již léta těší pověsti nejobratnějšího politika Blízkého východu. Jeho schopnost manévrovat, měnit spojence a likvidovat odpůrce mu vynesla na jedné straně obdiv, na druhé nenávist. V osmdesátých letech byl Asadův režim v podobné mezinárodní karanténě, jako je nyní Libye či Irák, s tím rozdílem, že mohl počítat s podporou Sovětského svazu a jeho satalitů. Coby privilegovaný spojenec Moskvy dostávala Sýrie jako jediný stát třetího světa nejvyspělejší zbraně z východného bloku, v zemi působilo 6 tisíc sovětských vojenských poradců a v roce 1987 se syrský kosmonaut dostal jako druhý Arab do vesmíru. Pád komunismu byl proto pro Sýrii těžkým šokem, pro samotného Asada, který se nikdy neskrýval svým odporem k demokratizaci v Rusku, znamenal však i zadostiučinění a výstrahu.„My Syřané jsme chytré hlavy,“ říká jeden z tisíců syrských studentů, kteří v průběhu let vystudovali v Československu. "Když…