Český voják v širém poli

Nedávno vypršel další půlroční mandát jednotek UNPROFOR v Chorvatsku, téměř v časové shodě se střídáním vojáků u českého praporu. Ti tu mohou nepřetržitě sloužit 6 nebo 12 měsíců, jednu nebo dvě mise. Odcházejícím mužům předával na slavnosti u tábora Borje čestné odznaky ministr Holáň. „Metalparády“, jak tomuto aktu říkají záložáci, se zúčastnili i hodnostáři sil OSN a také plukovník Ševo, velitel 15. srbského sboru. Zazněla hymna, naši předvedli slavnostní pochod, přičemž hrbolatá louka působila trochu problémy. Kousek za našimi ótéčky, které se zdviženými kulomety držely čestnou stráž, lezl po stromě místní Srb a po celou dobu nerušeně ořezával větve.

S číslem na hrudi

Nová maskovací uniforma dává našim vojákům přece jenom reprezentativnější vzhled. K tomu patří i emblémy a označení příslušnosti k útvarům. Vojáci 2. roty z Dabaru nosí na rukávě znak štíra. (Její rajon leží v horách, kde se to v létě štíry skutečně jen hemží.) Ženisté se poznají podle bobříka, týlaři podle velblouda. Na prýmek na prsa se připíná kovová číslice, udávající počet odsloužených misí. Důstojníci se prý s nelibostí dívají na záložáka, který má číslo vyšší než oni.Vojáci si na nudu nebo stereotyp zdejšího života kupodivu moc nestěžují: „Do stráže chodíme na čtyřiadvacítky, od rána do rána, dopoledne se vyspíme a po obědě už čeká nějaká práce.“ Vojáci z velitelské čety se tak cítí vytíženi. Noční obchůzky kolem tábora je trápí především v zimě. Velmi záleží na tom, jaká…