Křesťanství na konci tisíciletí

Návštěva papeže je v naší současné situaci nevhodná, říká františkán Zdeněk Bonaventura Bouše, legenda několika posledních desetiletí, které čeští katolíci prožili ve vynuceném ústraní. Církev se totiž podle bezmála osmdesátiletého kněze nechová, jak by měla. Žalobami o navrácení svého majetku porušuje zásadu evangelia „Udeří-li tě někdo v jednu tvář, nastav mu druhou“. Tlakem na svatořečení Jana Sarkandra, katolického aktivisty z dob náboženských válek, uráží evangelické církve. Vydáním středoškolské učebnice církevních dějin, která odsuzuje Mistra Jana Husa, Martina Luthera, Voltaira i Židy, dává najevo úmysl opět revidovat historii. „Je mi líto mé církve, kterou velice miluji, když vidím, jak to u nás vede hierarchie a většina kněží,“ říká páter Bonaventura. Přál by si proto, aby na sebe klérus alespoň neupozorňoval nákladnými slavnostmi: „Církvi dnes nejvíc pomůžeme, když budeme mlčet.“

Velké očekávání…

Skepse ústeckého františkána není dnes, měsíc před plánovanou návštěvou papeže Jana Pavla II., ničím výjimečným. Odcizení od zbytku společnosti trápí značnou část českých katolíků natolik, že to přes navyklou disciplínu říkají i nahlas. Mají tedy úplně opačné pocity než před pěti lety, kdy čekali první papežovu návštěvu. Tehdy se zdálo, že historické přehrady mezi katolickou církví a českým národem konečně padly. Osmdesátá léta přece postavila katolíky do popředí protikomunistického odporu, kardinál Tomášek Čechům jako první v listopadu `89…