Aby obr nezašlápl trpaslíka

Člen rozpočtového výboru poslanec Michal Kraus (ČSSD) nedávno v televizní debatě na téma privatizace Telecomu prohlásil, že budoucí strategický partner získá akcie na úkor drobných akcionářů z kuponové privatizace. V obecné rovině projevil obavy o osud drobných akcionářů i sám šéf rozpočtového výboru Tomáš Ježek (ODS), který patří k otcům kuponové privatizace. Podle Ježka je třeba rychle zajistit, aby „dikové nebyli šizeni“, a celá kuponová metoda tak nebyla dodatečně zdiskreditována. Není se tedy co divit, že se začínají šířit zvěsti o tom, že se některé kuponové akcie vlastně nebudou moci prodávat. Jaká je skutečnost?

Investor chce své

Před rozběhnutím první vlny kuponové privatizace se její architekti netajili tím, že na tomto typu privatizace stát nezbohatne. Připouštěli rovněž, že se rozdává majetek různé hodnoty, jehož cenu může určit až trh. Kuponová privatizace nebyla cílem, ale jen prostředkem, jak rychle najít podnikům konkrétní majitele, kteří by se o ně starali lépe než stát. Každý, kdo se kuponovky zúčastnil, tedy také věděl, že může získat akcie dobré, stejně tak jako v podstatě bezcenné.Obecně platí, že drobný investor všude na světě kupuje akcie především v naději, že získané dividendy budou vyšší než úrok v bance. (Tento záměr mohou mít samozřejmě i velcí investoři, především institucionální, jako jsou například penzijní fondy.) Proto na kapitálových trzích bývá živější poptávka právě po kvalitních akciích. V České republice…