Úvod do démonologie

Je to už více než dvě stě let, co osvícenci přesvědčili západní Evropu, že je člověk povinen vyvázat sebe a své potomstvo z tmy předsudků, nepodložené víry, nerozumnosti, nevědomosti, ignorance. K tomu potřebuje podle nich znát pravdu o světě, ve kterém žije. Tato pravda je uchopitelná rozumem a pro všechny stejná; každý, kdo ji nechce, či nemůže poznat, zpomaluje lidstvu cestu k všeobecné emancipaci, brzdí pokrok, a vzhledem k tomu, že právo na „emancipaci“, na svobodu je posvátné, všichni, kdo mu brání, jsou svého druhu škůdci.Od osvícenské doby hrají velice důležitou civilizační roli škola, kterou vlastně musí projít každý, a také učitel jako prostředník, vůdce „osvícení“. Proto je zajímavé podívat se na jejich úlohu v nejednoduchém procesu, zvaném vzdělávání. Opíráme se tu především o názory belgického teoretika vzdělávání Waltera Leirmana.

Člověk na úrovni součástky

W. Leirman popisuje tři základní postupy, které lze od dob osvíceneckých v institucionálním vzdělávání vystopovat. Prvním z nich je postup sociotechnologický, který nám nabízí tzv. expertní a inženýrský model. V něm je kladen důraz na racionální myšlení a získávání odborných znalostí, člověk je trénován k tomu, aby dobře fungoval ve společnosti, aby v ní byl kompetentní. Učitel má za úkol zformovat žáka do předem připravené formy. Každá výlučnost, která se brání takovémuto hrubému zformování, je nežádoucí a postihovaná. V konečném důsledku je ovšem i učitel pouhým nástrojem,…