Spor o Zieleniecův balík

Jak už se u nás stalo tradicí, jen těžko se prosazují nápady, jejichž autorem není Václav Klaus. Snad i proto se objevila v usnesení výkonné rady ODS z aprílového víkendu jedna pozoruhodná věta: „Výkonná rada se shodla na tom, že pokud se objevil námět dvojího občanství jako řešení otázek minulosti, považuje jej za nepřijatelný.“ Co je tu vlastně pozoruhodné? Nic více a nic méně než fakt, že námět dvojího občanství se nikde neobjevil, ačkoliv české občanství, přesněji možnost jeho zvýhodněného nabytí pro naše bývalé občany, je skutečně přetřásané téma. Proč se ale vládní strana obává námětu stejně neaktuálního jako třeba restituce k roku 1918? Důvod je nasnadě: jde o zásadní věc - o strategii našeho vztahu k Německu.

Mezi silou a ústupky

Ve vztahu k Německu se naskýtají v zásadě dvě cesty - z pozice síly, a z pozice obchodu „něco za něco“. První z nich nenabízí velké šance. Už z pohledu na mapu je jasné, že sami se na ní prosadíme jen těžko. Hledat spojence proti Německu na Západě nemůžeme: někdejší váleční vítězové jsou dnes s poraženým soupeřem svázáni aliancí a také při brzkém výročí konce války budou Velká Británie i Francie - podle týdeníku Der Spiegel v Kohlově režii - oslavovat mír, ne vítězství. A opírat se o spojence na Východě - zatím - nechceme. Přesto u nás postoj k Německu z pozice síly, z pozice „sebevědomého vítěze druhé světové války“ (Lidové noviny z 25. března), ač trochu tragikomický, převažuje.Cestou obchodu „něco za něco“ se…