Kam míří druhý šťouch

To není apríl? zeptal se prezident Walesa, když ho novináři požádali o komentář ke zvolení Leszka Balcerowicze předsedou největší polské opoziční strany - Unie svobody. Načež stručně konstatoval: „Je to velký přelom.“ Senzaci vyvolanou návratem kmotra polských ekonomických reforem do velké politiky však během čtyřiadvaceti hodin vystřídala senzace další. Druhý den kongresu Unie svobody se totiž jejím oficiálním kandidátem pro podzimní prezidentské volby nestala bývalá premiérka Suchocká, ale představitel levicové, menšinové frakce ve straně - Jacek Kuroň.

Tři bývalí premiéři

Unii svobody založili stoupenci Tadeusze Mazowieckého, prvního nekomunistického polského premiéra, po jeho porážce v prezidentských volbách roku 1990. Ve svých řadách se tato strana může pochlubit třemi bývalými premiéry (Mazowiecki, Bielecki a Suchocká) a více než tuctem osob, které zastávaly klíčové ministerské funkce v prvních letech po pádu komunismu.Ideologicky je však Unie svobody velmi nevýrazná - natolik, že by se mohla účastnit shromáždění snad všech evropských internacionál. Jak říká varšavská anekdota: Chceme-li poznat, zda ten či onen politik je členem Unie svobody, stačí ho postavit na schody a pozorovat - není-li jasné, zda jde nahoru, nebo dolů, máme před sebou nepochybně představitele této strany.

Co je to druhý šťouch

Unie svobody nikdy nebyla přehnaně důsledná při uvádění tržní politiky do života a od chvíle, kdy přešla do opozice,…