Černý trh s jedy

Každý Čech se může pochlubit, že množstvím odpadu (více než sedmnáct tun), které na něj v průměru ročně připadne, předčí většinu západních Evropanů zhruba třikrát. Alespoň tak to říká statistika. Když však na konci loňského roku Ministerstvo životního prostředí poprvé porovnalo množství odpadů, které vzniká (podle údajů samotných producentů), s objemy, které skončí na skládce, ve spalovně nebo recyklací, zjistilo šokující věc: ročně u nás „zmizí“ více než osmdesát procent nebezpečného odpadu (asi 4,5 milionu tun) neznámo kam.Úředníci vysvětlují tuto záhadu „nepřesnými čísly“. Podniky podle nich opustilo jiné množství odpadu, než jaké uvedly ve výkazech. Blíže pravdě se však zdá verze obchodního zástupce skládky Eurosup: „Kdybych chtěl zbohatnout, nechám si od výrobce zaplatit za likvidaci jeho jedů, a pak je prostě vysypu někam na pole, nebo v lepším případě uložím do levně pronajatého skladu. A jen těžko mě někdo donutí, abych si je někdy odvezl.“ Podle zákona o odpadech skutečně podnik, ve kterém odpad vznikl, neručí za to, kde skončí. Odpovědnosti se zbaví, jakmile jej předá jakékoliv další firmě. Překupník se pak buď ztratí, nebo alespoň zmizí peníze, které utržil od výrobce za to, že se o jeho odpad postará.

Šest milionů za dobrý úmysl

Že nejde o nevinnou hru s čísly, ukazuje příklad klatovské firmy Bioprogres. V letech 90 a 91 si nechala zaplatit od zhruba deseti podniků (například ZVL Žilina, Narex Ždanice nebo Motorpal Jihlava) za to, že…