Ztroskotání

Je to už patnáct let, co v Paříži, 15. dubna 1980, zemřel Jean-Paul Sartre (narodil se r. 1905, letos by se tedy dožil 90 let). Proslulý představitel francouzského existencialismu, uznávaný spisovatel, dramatik a výrazně politicky angažovaný intelektuál zanechal po sobě rozsáhlé dílo. Je toto dílo ještě živé? Sartrovy pojmy (úzkost, nicota, absurdita, volba, autentická existence, limitní situace, existencionální svoboda aj.) se sice staly součástí intelektuálního slovníku a jsou užívány dodnes, avšak existencialismus již dávno není módní filozofií, která ovlivňovala celou poválečnou generaci intelektuálů v Evropě a také v Americe, kde autor slavil své triumfy ve filozofii, literatuře, na divadelních scénách.

Psaní jako spása

J.-P. Sartre, postavou malý, nepříliš zdravý chlapec, byl vychováván po předčasné otcově smrti matkou v dědečkově domě. Cítil se tu vyřazen ze společnosti dětí a jejich her a zažíval pocit výlučnosti a osamělosti, živený posléze i pochybami o svém legitimním původu. Svou existenci začal vnímat jako nechtěnou a nespravedlivou. Aby jí dodal ospravedlnění, začal už v 10 letech psát a své psaní začal chápat jako „posvěcení“, jemuž se mu dostalo zvenčí, od dědečka, od Boha Otce; z literatury tak učinil absolutno a spásu. Než však spatřilo světlo světa jeho nejznámější filozofické dílo Bytí a nicota (1943), předcházela léta studií v Německu pod vlivem Husserla a Heideggera, román Nevolnost (1938) a povídky (Zeď, 1939). Během války…