Nepovedená privatizační taškařice

Železářství V. J. Rott je v Čechách pojmem již více než jedno století. V posledních letech se navíc stalo symbolem toho, jak se nemá privatizovat. A to vše jen proto, že vláda udělala výjimku z běžných privatizačních praktik a V. J. Rotta nenabídla ani ve veřejné soutěži, ani v přímém prodeji a nezařadila jej ani do kuponové privatizace.

Zrádná výjimka

V říjnu roku 1992 (!!) schválila česká vláda privatizační projekt státního podniku V. J. Rott, který se v jednom ohledu lišil od běžných privatizačních praktik: uznával morální nároky dědiců bývalých majitelů. Přestože podle zákona právo na restituci neměli (před rokem 1948 šlo o akciovou společnost, jíž se restituce netýkají), souhlasila vláda s tím, že dva z potomků si mohou za nominální hodnotu koupit necelých čtyřiadvacet procent akcií „nové“ společnosti V. J. Rott. Dohromady tak dědicové původního majitele mohli získat necelých osmačtyřicet procent, tedy přesně stejný podíl, který schválený projekt přiřkl tehdejšímu managementu. Nikdo z velkých akcionářů tedy neměl mít nadpoloviční většinu, a společnost proto mohli řídit jen po vzájemné dohodě. V případě, že by mezi nimi došlo ke sporům, stala by se rozhodujícími pouhá tři procenta akcií, která dostal Restituční investiční fond (RIF). (Podle zákona o velké privatizaci každá privatizovaná společnost musela převést tři procenta svých akcií na RIF, jehož akciemi se hradí některé restituční nároky.) A právě o tato tři procenta se dnes hraje v…