Zkušenost nás učí

Dr. István Schlett (1939), historik a politolog, vede katedru politologie na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti. Zabývá se analýzou společenských změn a dějinami politického myšlení. V Maďarsku se těší pověsti jednoho z nejbystřejších a nejobjektivnějších pozorovatelů politického života. V posledních letech vydal tři významné knihy: „Chvála oportunismu“, „Na námluvách u menšin“ a „Národy a národní menšiny“.

Po Trianonské smlouvě (1920) ztratilo Maďarsko dvě třetiny území a třetinu vlastního obyvatelstva. Společnost žila pocitem hluboké křivdy a současně touhy po odplatě. Matky vyšívaly na šátky a čepice svých dětí heslo „nem, nem, soha!“ (ne, ne, nikdy!) a rozhovory v hospodě nezačínaly počasím, ale nářky na těžký osud Maďarů, kteří se ocitli za hranicemi své země. Jak tyto záležitosti vypadají v dnešním Maďarsku?

Náš ústav nedávno prováděl v této oblasti podrobné průzkumy. Výsledky jsou následující: hned za Cikány, národem, který v Maďarsku obecně budí největší antipatie, se nalézají „zahraniční“ Maďaři, tedy příslušníci maďarské menšiny v sousedních zemích. Co to znamená v praxi? Pokud by se například situace v Sedmihradsku vyvíjela týmž směrem jako v bývalé Jugoslávii - a při napětí, jež tam vládne v etnických záležitostech, to není tak velmi nepravděpodobné - a započal by masový exodus tamějších Maďarů, maďarské veřejné mínění by reagovalo jednoznačně: zavřít hranice, vybudovat zákopy, zkrátka spustit železnou oponu.

To je dost šokující…