Otevřít po mé smrti

Se surrealismem je to těžké. Vždy, když se zdá, že se již konečně podařilo pochovat jeho mrtvolu, vynoří se znenáhla jako neobyčejně čilý nebožtík, aby nadále pokračoval ve své cestě. Ta je dnes už značně vzdálena původnímu utopickému projektu meziválečného hnutí, avšak díla, která ji vymezují, jsou české kulturní veřejnosti zatím převážně nepřístupná. K nejpozoruhodnějším patří texty básníka a psychologa Zbyňka Havlíčka (1922–1969), jejichž soubor vydal Český spisovatel pod názvem Otevřít po mé smrti. „Jakoby z hlubin zapomenutí vynořuje se vzácně celistvé básnické dílo, udivující svou důslednou a neutuchající vzpourou proti jakémukoli paktování s mocí i fascinující imaginací,“ píše v doslovu Jiří Brabec. Tvorba jednoho z našich nejosobitějších autorů ovšem nevznikla ve vzduchoprázdnu. Až bude vydána poezie jeho vrstevníků, Karla Hynka (1925–1953) a Vratislava Effenbergera (1923–1986), souvislosti se stanou zřejmější. V době nástupu jejich generace na přelomu 40. a 50. let vznikaly básnické hodnoty jen v ústraní a bez naděje na publikaci (např. Kolář, Holan). Od propastné černé díry, jakou představovala oficiální literatura, se poezie tří přátel surrealistů, věrných krédu zůstat „mimo rekvizici mozků“, odrazila s tichým smíchem objektivního humoru dějin. V souvislosti s postupným vydáváním jejich tvorby bude zřejmě nutné přistoupit na nové přehodnocení vývoje české poválečné poezie. Snad už poslední.

Fantom svobody

Příběh našeho básníka začíná…