Neviditelná ruka státu
Problém jak a pro koho vyrábět vyřešil komunistický režim svérázně: o všem rozhodovala plánovací komise. Po listopadovém převratu začali u nás mnozí propagovat opačný extrém: místo vševědoucích byrokratů se stala hitem "neviditelná ruka trhu".
Problém jak a pro koho vyrábět vyřešil komunistický režim svérázně: o všem rozhodovala plánovací komise. Po listopadovém převratu začali u nás mnozí propagovat opačný extrém: místo vševědoucích byrokratů se stala hitem „neviditelná ruka trhu“. Podle svých stoupenců může jen ona sama zajistit správný chod ekonomiky a stát by se jí do toho neměl míchat. Všichni jsme přitom svědky, jak takřka každý den činí politici nějaké pro hospodářství důležité rozhodnutí. Z novin, rozhlasu a televize se na nás o tom valí spousta informací: Parlament odsouhlasil novelu zákona o daních z příjmů. Vláda poskytla nenávratné půjčky důlním společnostem. Centrální banka zmrazila část prostředků Fondu národního majetku, a stáhla tak část peněz z oběhu. Všechny tyto případy mají společné: stát zasahuje do ekonomiky. Většina z nás se přesto zřejmě shodne, že na tom není nic špatného. Jde jen o to, jaká má být míra těchto zásahů. Pokusme se na problém podívat z pohledu ekonomické teorie, která uznává tři základní hospodářské funkce státu: vytváření právního systému, snaha o makroekonomickou stabilizaci a mikroekonomické zásahy.
Právní rámec
Vznik právních mantinelů tržní ekonomiky je prvním důležitým úkolem. Lidé vstupují do vzájemných ekonomických vztahů: výrobci nabízejí své zboží, spotřebitelé si jej podle své volby kupují. Jejich postavení však musí být v zákoně přiměřeně popsáno předem, aby nedocházelo ke zbytečným konfliktům. Postavení jednotlivých stran se přitom v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu