K čemu potřebujeme Tigrida

Krátce po svém příchodu na Ministerstvo kultury loni v lednu ohlásil Pavel Tigrid svůj hlavní cíl: podporu kulturních památek. „Minulost národa musí být zachráněna,“ řekl tehdy. Později svou prioritu několikrát zopakoval a letos v lednu se dokonce rozhodl vyhlásit Rok památek. Odbornou veřejnost však svými prohlášeními neuklidnil. Většině památkářů a restaurátorů, kteří se u nás již tradičně pasují za jediné upřímné ochránce výtvarných a stavebních skvostů, je totiž státní politika památkové péče trnem v oku minimálně od voleb. Důsledkem jsou dva odvolaní náměstci, odpovědní za památky, a jeden ministr během dvou let. Kritizovat Pavla Tigrida si ale zatím netroufali. Omlouvali ho, že o neschopnosti svých úředníků neví. Až nyní hovoří památkáři o silném zklamání. Akademická debata o tom, zda český stát potřebuje ministerstvo kultury, tak po roce působení starého muže ve Valdštejnském paláci poněkud změnila téma. Pracovníci v kultuře se dnes spíše ptají: K čemu potřebujeme Tigrida?

Za větší pravomoci

Jako hlavní problém péče o památky byl v prvních třech letech po převratu vnímán nedostatek peněz, dnes se však mezi experty v oboru hovoří o něčem jiném. Přemíra špatně investovaných peněz prý památkám škodí více než nějaký ten rok chátrání navíc. „Je vhodnější jen opravit střechu a čekat na návrat lepších časů,“ říká středočeský památkář Alfred Schubert. Památkářům dnes nejvíce vadí praxe při schvalování oprav chráněných budov. Nemají při tom totiž…