Veselé přehozy

Knihy, které se lehce čtou a kterým odborná kritika i čtenáři bez obtíží rozumějí, bývají často podezřelé z nedostatku nějaké důležité intelektuální kvality. Jde-li navíc o knihu, nad níž se občas srdečně zasmějeme, a má-li autor ke všemu tu smůlu, že je ještě naživu, podezření sílí. Román Michala Viewegha (*1962) Výchova dívek v Čechách (ČS, 1994) je v současné době téměř k nesehnání. Dílo téhož autora Báječná léta pod psa (ČS, 1992) se mimo literární ceny Jiřího Ortena dočkalo v roce 1993 i reedice. Mimo to vyšly Vieweghovi po roce 1989 ještě dvě další knihy: Názory na vraždu (ČS, 1990) a Nápady laskavého čtenáře (Petrov, 1993). Další díla se zřejmě připravují. Následující postřehy čerpají především z prvních dvou románů, které jsou, zdá se, pro autora zatím nejreprezentativnější.

Nakažlivé veselí

O komunistické éře se psalo dosud v krásné literatuře většinou chmurně, o revoluci vážně, o posledních pěti letech - až na pokleslé pamfletické výjimky - rozpačitě. Ať je toto rozdělení jakkoli diskutabilní, faktem zůstane, že slušných humoristických románů bylo na daná témata napsáno poskrovnu. Skutečnost, že Michal Viewegh o nich hovoří s lehounkým a nakažlivým veselím, patří - spolu s bravurním stylem - k nejvýraznějším kladům obou knížek. Rezervovanější čtenář se však nezbaví otázky, proč má sledovat osudy tak nezajímavých hlavních hrdinů, když je v knihách tolik pozoruhodnějších postav - pološílený slintající otec či amatérský truhlář pracující…