Pozor na emigranty
Když vloni v červenci umožnil Ústavní soud českým emigrantům požádat o majetek, který zanechali v Čechách, vypukla ve vládních i poslaneckých kruzích bouře.
Když vloni v červenci umožnil Ústavní soud českým emigrantům požádat o majetek, který zanechali v Čechách, vypukla ve vládních i poslaneckých kruzích bouře. Zděšení bylo tak veliké, že verdikt ústavních soudců kritizovali předseda vlády a ministr spravedlnosti ještě dříve, než si jej přečetli. „Ústavní soud překročil své pravomoci. Rozhodnutí povede k rozsáhlým restitucím, jejichž šíři si lze jen stěží představit,“ řekl tehdy novinářům ministr Novák. Ve shodě s tímto tvrzením se ze všech stran ozývalo varování před kolapsem české justice zahlcené náporem žalob našich krajanů. Mluvilo se dokonce i o znejistění vlastnických vztahů a nepřípustném oddálení restituční tečky.
Ohrožená tečka
Nic z toho se ale zatím nestalo. Ministerstvo spravedlnosti si sice dodnes nevede žádnou statistiku o vývoji situace, ale zhruba ve dvou třetinách lhůty, kterou mají naši krajané na podání svých žádostí, ke kolapsu justice nedochází. Například u Obvodního soudu pro Prahu 1 zatím leží jen asi deset žalob, a jinde je situace ještě méně dramatická. Střízlivé odhady hovoří maximálně o pár stovkách krajanů, kteří požádali o navrácení svého majetku.Fakt, že množství soudních žalob je tak nízké, má velmi prozaické vysvětlení: emigranti se místo na soudy obracejí na Ministerstvo financí. Jak k tomu došlo? Krajané, jejichž majetek byl před rozhodnutím Ústavního soudu privatizován (nový majitel jej tedy nabyl v „dobré víře“), mají podle zákona nárok pouze na finanční náhradu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu