Poláci ve spěšném vlaku

Minulý týden definitivně podal demisi spolu s celým svým kabinetem polský premiér Waldemar Pawlak. Z nejnovějších průzkumů veřejného mínění vyplývá zajímavý postřeh: téměř dvě třetiny Poláků se beze smutku, ba s pocitem úlevy, loučí s rolnickým premiérem, s nímž před pouhými 15 měsíci při jeho nástupu do funkce sympatizovalo 80 % společnosti. Avšak pád Pawlakova kabinetu bychom neměli ztotožňovat s rozpadem levicové koalice dvou postkomunistických stran, která je v Polsku u moci od druhé poloviny roku 1993. Ta totiž okamžitě ustavila novou vládu, v jejímž čele stanul tentokrát zkušený politik ze Svazu demokratické levice Józef Oleksy. Tato skutečnost zřejmě znamená definitivní konec vládní krize, která v Polsku trvá už delší dobu. Zdaleka to však neznamená, že by se prezident Walesa vzdal jednání, které by mělo vést k předčasným parlamentním volbám, a to ještě před volbami prezidentskými, plánovanými na přelom října a listopadu.

Na dovolenou z reality

Koalice Svazu demokratické levice a Polské lidové strany vznikla téměř před rokem a půl. Pojila ji společná minulost a antipatie k postsolidaritním vládám. Podle svých vlastních hesel měla svým stoupencům zajistit jakousi formu odpočinku či dovolené. Kroky, jež drásaly duši jejích voličů, jako je masová privatizace, reprivatizace, reforma důchodového systému, školství či zdravotnictví, se oddálily. Jiné - jako restrukturalizace zemědělství či těžkého průmyslu - byly zcela zavrženy.Díky tomuto…